Kamarádi

Myslím, že tuhle část by Čárla ocenila nejvíce – začnu tedy.

Prvním o kom se musím zmínit je Beník – veliký učitel, kterého jsme v dobách štěněcích potkaly na procházce u rybníka. Od tehdy tyto procházky podnikáme pravidelně a s obrovským nadšením. Jde o černého středního pudlíka. Je mazaný jako liška a rychlý jako vítr! Neustále nás fascinuje svou hbitostí, všeznalostí a jakousi psí dokonalostí, kterou mu nelze odepřít.

Další na koho bych neměla zapomenout je nalezenec, voříšek Bublina. Je neuvěřitelně vnímavý a má opravdové psí srdce – byl by z něj dobrý canisterapeutický pes. Je vždy nad věcí a když ho Čárlis začne zlobit, zkrátka se sebere o odejde domů:)

Jejím největším uchvatitelem, milencem a idolem v jedné psí osobě je tříletý zlatý retrívr Hardík. Je to pes s neustálým úsměvem na tváři, skvělým smyslem pro humor a hlavně Čárlinku neuvěřitelným způsobem zbožňuje, stejně jako ona jeho.

V neposlední řadě tu byl moudrý Rex, který nás bohužel v zaří 2008 opustil na následky zákeřné nemoci a odešel kamsi do psího nebe. Byl to důstojný pes, celým srdcem oddaný své rodině. A byl přesně tím, o kterém se dá říct „Ten nemá chybu.“

Nedávno do našich procházek přibyla první kamarádka, a to dokonce leonbergeří! Ne náhodou se ocitla v naší vesničce a zpestřuje nám společně strávené chvíle. Pyšní se jménem Azira od Bezdynky a roste do opravdové leonbergeří krásy. Nejprve se Čárlině příchod drzého mrněte ani trochu nelíbil, má už přece svůj klid a svůj tak milovaný stereotyp a když do něj vstoupilo skákávé, nebojácné, okusující a pusinkující stvoření, nastal konec přemítavého odpočinku na terásce. Po pár dnech si ale holky padly oka a teď, když jsou spolu, neudělají bez sebe krok.